Zpravodaj pro římskokatolické farnosti Boskovice, Svitávka a Knínice u Boskovic
Číslo 7-8, ročník 8
Vyšlo 4.7.2010

Malé "d"

Jak je známo, v češtině existuje spousta slovních hříček. Různé přesmyčky a vynechávky v textu dokáží zcela změnit smysl toho, co je psáno. Stane se například, že ve větě vypadne slovo, a věta dostane zcela jiný smysl. Nejde však vždy o celé slovo, stačí třeba písmeno. A jednomu takovému písmenu se chci věnovat. Je to obyčejné “d”. A slovo, o které se jedná, je – nebo vlastně jsou to dvě slova – “odpustit” či “opustit”. Vidíte, jak se změní smysl, když vypadne jedno malé “d”!

V praxi to může znamenat, že příteli, který se provinil, mohu buď odpustit, anebo ho opustit. V manželství tento příklad funguje velmi skvěle. Buď si manželé svá vzájemná provinění odpustí, anebo se opustí. Jak je to jednoduché. Jedno malinké písmenko se buď přidá, nebo vynechá a může to změnit celý běh života.

Můžeme však namítnout, že v životě nejde jen o písmena, že jsou mnohem, mnohem důležitější věci. To je pravda! Jak je však z výše uvedených příkladů vidět, ty důležité, ba možná nejdůležitější skutečnosti našeho života jsou závislé na – pro nás možná – maličkostech. Veliká rozhodnutí jsou závislá na tom, čeho si třeba ani nevšimneme. Možná nechceme všimnout.

Tím končí moje úvaha nad malým “d”. Místo tohoto písmena si každý z nás může dosadit, co chce. Co je však důležité? Ať nám to malé “d” nechybí tam, kde být má, a ať nepřebývá tam, kde nepatří.

Miroslav Šudoma

Z kalendáře farností

Matriky vypravují

P o h ř b y

Krátké zprávy

POZVÁNKA NA POUŤ DO BOSKOVIC – 25. 07. 2010

V neděli 25. července budeme slavit svátek patrona kostela sv. Jakuba Staršího v Boskovicích. A protože tento den je hlavně svátkem celé naší farnosti, přijměte pozvání i k přátelskému posezení na farním dvoře. Odpoledne asi od 14.30 hodin.

FARNÍ ODPOLEDNE (FARNÍ DEN) V KNÍNICÍCH U BOSKOVIC – 22. 08. 2010

Zkusíme zopakovat to, co se nám minulé roky celkem podařilo. A tak zveme všechny, kteří chtějí přijít na farní odpoledne do Knínic u Boskovic. To bude předposlední prázdninovou neděli na faře (venku – bude-li pěkné počasí). Začátek asi ve 14 hodin v kostele mší sv.

PŘIHLÁŠKY DO NÁBOŽENSTVÍ PRO ŠKOLNÍ ROK 2010 - 2011

Pokud chcete, aby vaše dítě příští školní rok absolvovalo náboženskou výuku zajišťovanou farností, prosím, přihlaste ho. Přihlášky máte k dispozici ve všech kostelech. Odevzdejte je do konce prázdnin do sakristie kostela nebo na faru do Boskovic.

Senioři

Setkání seniorů se mimořádně koná ve středu 7. července 2010 v 16.00 hod. v sále na faře v Boskovicích.
Návštěvu nám přislíbil P. Lubor DOBEŠ, boskovický rodák, nyní působí ve farnosti Brno-Zábrdovice.

Zveme všechny k hojné účasti. Za SKŽ Marie Kosatíková, Stanislav Trnečka

Polštáře – polštářky

Od neděle 4. července jsou pro vás na faře v knihovně připraveny polštáře, polštářky a sedáky různých barev, tvarů a velikostí. Vyrobili je seniorky a senioři z Domova pro seniory Černá Hora v rámci svých rehabilitačních aktivit, nabízí je za symbolickou cenu (5 – 30 Kč) a těší se, že vám jimi zpříjemní letní dovolenou.

Přijďte se podívat a vybrat si v neděli po každé mši svaté a ve všední dny po večerní mši svaté až do vyčerpání zásob.

Marie Zvěřinová

PĚŠÍ POUŤ NA VELEHRAD – 17. 08. 2010

V úterý 19. 8. 2010 budou přes Boskovice putovat poutníci na Velehrad – tak jako loni i předloni. V 18 hodin budou slavit mši sv. Také letos prosí o to, zda by byl někdo ochoten je ubytovat. Pokud byste tedy chtěli někoho z těchto poutníků vzít na noc domů, přijděte v úterý večer na mši sv. a po ní můžete nabídnout své služby.

Náš chrámový sbor zpíval v Měříně

V neděli 20. června  členové boskovického chrámového sboru navštívili působiště
našeho bývalého kaplana P. Blažeje Hejtmánka. Pozval nás, abychom v kostele sv. Jana Křtitele v Měříně zazpívali při mši svaté.    

Na začátku mše zazněla radostná píseň J. Schnabela "Ó Pane náš, jak velký jsi…", dále to byla skladba A. Gabrielliho "Aleluja". K obětování jsme zpívali náročnou skladbu Jaromíra Hniličky "Deus caritas est..." /Bůh je láska/. Něžná skladba Charlese-Camille Saint-Saënse  "Ave verum" zazněla při svatém přijímání. A na závěr mše  si návštěvníci kostela vyslechli skladbu A. Scarlattiho "Iste Confessor".

Po mši svaté nás P. Blažej seznámil s historií kostela, provedl nás po všech jeho
částech. Obdivovali jsme nádherný obraz "Křest Pána Ježíše", umístěný nad hlavním oltářem. 

P. Blažej nám pověděl o celé farnosti, návštěvě věřících při mších,  o vyučování náboženství ve školách, o prvním svatém přijímání 30 dětí, hovořil o  vesnicích, které patří do farnosti. Obdivovali jsme rozsah jeho starostí a práce. K té ještě přibude starost o rozsáhlou  opravu farní budovy.

Bylo to pro nás milé a povzbudivé setkání. S P. Blažejem jsme se rozloučili a přáli
mu hodně Božího požehnání při jeho snažení v této farnosti.

Naše cesta dále směřovala do Náměště nad Oslavou. Zde jsme navštívili zámek, který je známý především množstvím vystavených gobelínů. Bylo  na co se dívat. Milá průvodkyně nás seznámila s celou historií majitelů tohoto zámku. Prohlídka stála opravdu zato. A jak jinak - skončili jsme u dobrého jídla v restauraci. A pak nás už čekala cesta domů.

Byla to pro nás příjemně prožitá neděle. Naše poděkování patří našemu sbormistrovi panu Jiřímu Pohlovi za trpělivost při nácviku skladeb a za to, že tento zájezd zajistil.

Za účastníky zájezdu  M. Kosatíková

Z farní knihovny

Dörthe Ulmer – Stichelová: MOC A POKORA

Karel Boromejský (1538 – 1584), rodem italský šlechtic, muž pevného charakteru i vůle, obdařený neúprosnou odhodlaností uskutečňovat věci, které považoval za správné, měl otevřenou cestu k významné světské kariéře. Jak se situace obrátila, že se stal nejprve obávaným a později milovaným arcibiskupem v Miláně? Proč si dal do svého znaku vlastnost humilitas - poníženost, laskavost, mírnost - a jak ji dovedl propojit se svou povahou? Jak se mohlo stát, že za svého poměrně krátkého života přispěl k úspěšnému dovršení tridentského koncilu a především jeho převedení do života arcidiecéze? O tom všem vypovídá životopisný román Moc a pokora. Pro lepší pochopení doby, v níž Karel Boromejský žil a působil, je možné podívat se na poznámky na konci knihy.

Vydalo Karmelitánské nakladatelství v roce 2002

Připravila Marie Zvěřinová

Zaujalo nás v KT

Musíme svou svobodu stále znovu a znovu zaměřovat k dobru. Stále znovu a znovu znamená tisíckrát za den. Překonávat lenost a pokušení, občas se kousnout do jazyka, počítat si do deseti, cvičit se v trpělivosti, nemuset mít všechno.

Kaple sv. Otýlie v Krajovánkách

Již k roku 1731 se v trati Chloustné (nazývané též “Krajovánky”, leží severně od Boskovic směrem k Bačovu) připomíná studánka, o které napsal zprávu do nejstarší boskovické kroniky kronikář Antonín Jan Pardubský. Týž pak dále připomíná zázračné uzdravení zraku boskovického žida Jakuba Poláčka, který si vodou z této studánky umýval oči, což potvrdil roku 1737 i boskovický lazebník Jan Kroll : “ ... V roku 1731 dne 5. Septemb. (= 5. září) byla ucziněna kassnie v Klausnym tak se menugisz w zemy hluboka na chlapa we wodie, kterau Buch wssemohauczy swau bozskau moczy skrze przimluwu Blahoslaweneg Panny Marie a Swateg Panny Ottilige wssichni daufagiczy tau wodau s teg kassnie, boleni wocuich gak boskowsky tež okolecznich městeczek a diedin usdrawugw, což taky geden zyd zdegssy gmenem Gakob Polaczek slissa o takowym zazraku, buda zraku swiho zbawen dal sobge teg wody przinest tau wodau bil zase uzdrawen a przedessliho zdraweho zraku nabyl, dal se tam w tom roce ponegprw obrazek Panny Marie Krztinskeg a Swateg Panny Ottilige od Antonina Johanna Pardubskiho star. měšť. Na to w roce 1737 zaslibil se i taki splnil p. Johann Kroll, lazebnik boskowsky, dal gineg obrazek na to místo Panny Marige s Gzisskem a svatau Pannu Ottilige za sklem, Pan Buch deg aby každymo platno gak dussy tiež tielo bilo...”

Roku 1750 rozhodl se již výše zmiňovaný boskovický lazebník a ranhojič Jan Kroll vystavět nad studánkou kapličku, aby, jak sám říká “ ...z ohledu toho, při tejž roli, lidum nemocnym užitečnej vody, aneb studánky, by lidé tím vícej pobožněji své outočiště tam míti mohli...” Odkoupil proto od obce kus pole kolem studánky a postavil zde kapličku, která byla v roce 1751 posvěcena a zasvěcena sv. Otýlii. (Otýlie byla Alsaská hraběnka, žijící v letech 657-720. Z vděčnosti za navrácení zraku se rozhodla všechny své peníze věnovat na přestavbu rodného hradu Hohenburg na klášter, kde pak působila jako abatyše. Klášter, po světici pojmenovaný Sainte-Odile, se stal nejvýznamnějším poutním místem Alsaska. Svátek sv. Otýlie se slaví v den jejího úmrtí 13. prosince, slavena je jako patronka slepých.)

Kaplička je jednoduchá, plochostropá cihlová stavba obdélníkového půdorysu rozměrů 3,25 x 3,70 m, orientovaná oltářní zdí k severu. Hladká fasáda je ukončena podstřešní profilovanou římsou s trojúhelníkovým štítem, střecha je sedlová. V jižní stěně je dveřní otvor bez dveří, uzavřený pouze dvoukřídlou, umělecky provedenou kovovou mříží, nad vchodem je kovový křížek.

Proti vchodu je oltář s malým oltářním obrazem. Dlouhá léta zde visel obraz sv. Otýlie, držící rozevřenou knihu s namalovanýma očima.

Roku 1761 odprodal Johannes Kroll kapličku i roli Janu Randulovi za 55 rýnských, ze kterých si 47 rýnských ponechal, ostatních 8 rýnských založil jako jistinu, z jejíchž úroků by se případné opravy kapličky v budoucnu hradily. Roku 1769 koupil pozemek Ondřej Chlup za 45 rýnských, roku 1860 přešel do majetku Antonína Buryšky, dnes kapličku opět spravuje rodina Chlupova z Boskovic.

Kaplička byla opravována v roce 1939 a 1985, při poslední celkové opravě kapličky v roce 2004 byl instalován nový oltář i nový oltářní obraz – v modré barvě provedený obličej sv. Otýlie (žehnání obnovené kaple bylo v sobotu 14. srpna 2004)

Vedle kapličky je studánka s léčivou vodou. V roce 1947 byl proveden podrobný chemický rozbor této vody, který prokázal přítomnost léčivých prvků, hlavně boru. Podle tradovaných údajů byla studánka původně v kapli pod oltářem, vedle kapličky pak byla druhá studánka. Studánka uvnitř kaple je dnes překryta dlažbou, přístupná zůstala pouze studánka mimo kapličku.

Ke studánce se váže následující pověst: Jednou jel kolem studánky soused Fiala z Bačova, měl žízeň, a tak zastavil povoz, seběhnul po mezi ke studánce, klekl na kámen a řekl: “Včíl se té svaté vode napijo, haž pokno!” Sehnul se a pil ze studánky vodu. Vstávaje, po mokré zemi sklouzl, padl na zem a jsa nemocen kýlou, ublížil si tak, že skutečně pukl, střeva z něho vyhřezla. Volal na lidi v polích, ti přiběhli, naložili jej na vůz a přivezli domů. Domácí zavolali doktora, avšak ani jeho pomoc nebyla nic platná. Fiala třetí den zemřel...

Z hlediska bioty se jedná o významné refugium biodiverzity uprostřed rozlehlé převážně zorněné zemědělské krajiny – sníženiny Boskovické brázdy v rozmezí 380-418 m nad mořem. Na lokalitě je vytvořena mozaika trvalých vegetačních formací – travinobylinných lad, polokulturních luk, vysokokmenných sadů, dřevinných linií a drobných lesíků.

Z regionálně vzácných a ohrožených druhů rostlin zde roste teplomilný modřenec chocholatý (Muscari comosa), pozoruhodný je výskyt izolované populace podražce křovištního (Aristolochia clematis), teplomilného druhu, který u nás zpravidla provází vinice.

Ve spodní části kolem kapličky sv. Otýlie se zachovaly zbytky květnatých polokulturních luk s luční flórou, ve vlhčích částech louky nastupují mokřadní druhy.

Lokalita je významná i jako refugium živočichů, významně je zastoupena zejména avifauna. V keřových liniích hnízdí např. zvláště chráněný ťuhýk obecný (Lanius collurio), pěnice černohlavá (Sylvia atricapilla) a pěnice pokřovní (Sylvia curruca), travinobylinná lada jsou biotopem křepelky polní (Coturnix coturnix), lokalita je lovištěm chráněného dravce pochopa rákosního (Circus aeruginosus).

Studánka i potůček jsou v širším okolí ojedinělým napajedlem ptactva a zvěře.

Mozaika trvalých vegetačních formací působí v zorněné krajině Malé Hané jako esteticky významný prvek a je velmi atraktivní pro krátkodobou pěší rekreaci obyvatel města Boskovice.

Kaplička je chráněna jako kulturní památka, vzhledem ke kulturně-historickému a biologicko-krajinářskému významu byla lokalita v říjnu 1999 registrována podle zákona 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, jako významný krajinný prvek.

Použitá literatura:

Mlateček, František: Kaple svaté Otýlie, In: Církevní objekty v Boskovicích a blízkém okolí, Strojopis, uloženo v archivu autora, Boskovice 1986
Mlateček, František: Kaple svaté Otýlie, In: Parky a parkové areály Boskovicka a Blanenska, Muzeum Boskovicka, Boskovice 2000
Mlateček, František: Od Knínic až do Skalice není jen stará dálnice, Krajina a lidé kolem staré dálnice v úseku Knínice – Skalice. Lokalita 23 – kaple sv. Otýlie a její vegetační doprovod, Strojopis, originál předán Muzeu Boskovicka, kopie uložena v archivu autora, Boskovice 2009
Šponer, Bedřich: Studánka v Klósným, In : Vlastivědné listy Boskovicka ročník 3, číslo 3, září 1970, str. 14-15

Vybral: Ing. František Mlateček

Rozhovor

Když před rokem stál P. Jan Hanák u obětního stolu při mši, jeho vysoká postava v batikovaném ornátu s široce roztaženými pažemi nás všechny tak trochu šokovala. Potom jsme poznali, že je to, v dobrém smyslu, jeho způsob projevu. Mám podezření, že právě o to mu jde, aby nás připravil na setkání s Tím, který, jak v rozhovoru říká, šokující je.

Když jsi byl před rokem poslán do Boskovic, dalo by se říci, že ti to tak trochu zkřížilo plány. Jak to vidíš dnes?

Jak to vidím dnes? Asi ne o moc jinak než před rokem. Zkřížení plánů jsem ale nikdy nespojoval s Boskovicemi. Byl jsem naopak otevřený poznat se tady s lidmi. Když jsem se dozvěděl, že mám jít do Boskovic, tak jsem si prolistoval webové stránky Boskovic, abych poznal, kam jdu. Ukázalo se, že je tady plno aktivit, ale přesto to byl pro mne cizí prostor. Například jednou z prvních věcí, kterou jsem si našel, byl osobní blog Kuby Oujeského. Četl jsem si jeho básně a on byl potom hodně překvapený, že je znám. V každém případě to pro mě byla aktivní farnost, s pro mě neznámými lidmi. Jsem rád, že nastala změna a že už toto místo není pro mě cizí. Kdybych nedělal tu práci, kterou si myslím, že dělat mám, byl bych poctěn, kdybych zde mohl být.

Těmi zkříženými plány jsem myslel, jestli ti tato změna nezkomplikovala práci pro televizi, vyučování na fakultě apod.

Musím říci, že za to, že jsem mohl v této práci pokračovat, vděčím panu faráři P. Šudomovi. I když to bylo pro něho technicky náročné, tak mi tu práci umožnil, což velice oceňuji. Přestože televizní práci, kterou dělám, mám rád, musím být někde doma. To doma mám, jako každý kněz, ve farnosti a boskovická farnost je ta, která mi toto místo dala. Ačkoliv jsem tady poslední dobou moc nebyl, tak, když jsem přijel na mši, bylo příjemné, že jsem potom mohl posedět s přáteli.

A ani tvoji studenti tuto tvoji změnu nijak nepocítili?

Studenti ani televize ne. Ale spousta lidí sem začala dojíždět. Například ti, které jsem doprovázel ke svatbě, pokračovali v přípravě zde.

Záměrem tvých přednášek v zimě na faře na téma “Moc a nemoc médií” bylo naučit nás porozumět jazyku médií, nebo jsi měl na mysli ještě něco jiného? Třeba jazyk evangelizace?

Rozumět mediálnímu světu a využívat prostředků jeho komunikace je samozřejmě potřebné i pro evangelizaci. Ale evangelizace je specifický pojem a znamená to také být v tomto světě. Nějakým způsobem v něm aktivně být. Například teď nedávno proběhly volby. V kostele jsem našel předvolební brožuru jedné strany, říkal jsem si, to tady nemá co dělat, protože kostel není prostor pro předvolební kampaň. Ale jak někdo říká, že kostel je apolitický, že farář je apolitický, tak to také není pravda. Já si naopak myslím, že křesťan je velmi politický člověk. Máme být velmi výrazně političtí ve smyslu občanského aktivizmu. I když 40% lidí v naší zemi nevolí, tak mezi křesťany má být 100% účast ve volbách, protože to je způsob občanského aktivizmu a takoví máme být. Neznamená to násilně přesvědčovat druhého, aby zastával stejnou pravdu jako já, ale respektovat názor druhého, i když mám právo, ale i povinnost svůj názor vyslovit. Toto je způsob kultivované komunikace a k tomu je dobrá i znalost mediálního světa a jeho způsobu komunikace.

A právě ve způsobu komunikace nás křesťanů se zbytkem světa nastává často problém.

My máme obrovskou výhodu v tom, že mluvíme všichni stejným jazykem, protože toto je kultura křesťanská. Bez ohledu na to, jestli žiji živou víru, nebo nežiji, je způsob myšlení křesťanský. V této komunikaci je hrozně špatné stavět jen teze. Když konfrontuji tezi, musím počítat s tím, že budu vystaven otázkám, které jsou třeba velmi logické a já na ně nebudu znát odpověď. Myslím si, že je nesmírně důležité ze strany nás křesťanů, abychom nebyli ti, co sebrali veškerý rozum, a uměli někdy říct: “Nevím, já nevím." Sv. Tomáš Akvinský říká, že jsou dva způsoby, jak poznávat pravdu. Na jedné straně máme Bibli a pravda Písma je nedotknutelná, což je pravda, protože to tak je. Ale pak je tady ještě jiný způsob poznávání pravdy, a to je náš rozum. Já poznávám jevy, věci světlem přirozeného rozumu. Ale stane se, že poznaná pravda skrz Písmo a skrz rozum, jsou v rozporu. Ale ony nemůžou být v rozporu, nemůžou být dvě pravdy, ale ony třeba jsou. Co je tedy tím rozporem? V okamžiku, kdy my, jako křesťané, budeme tou pravdou Písma mlátit jako obuškem a říkat jen, že pravda Písma je to první a to druhé se musí mýlit, děláme blbce ze sebe. Ale, což je podstatnější, děláme blbce i z Bible. Problém může být ve výkladu Bible. Výklad Bible se proměňuje celá staletí a souvisí s tím, co tím vlastně bylo zamýšleno. Podívejme se na to, jak Kristus šokoval své soukmenovce, když přišel. Očekávaný Mesiáš, zcela dle zaslíbení proroků, "papíry měl v pohodě", přesto je strašně všechny šokoval. Boha nelze ohmatat, on je vždycky překvapivý. Sv. Tomáš říká, že vlastně nelze říct, jaký Bůh je. Lze pouze říct, jaký Bůh není, protože on je mnohovrstevnatý.

Šokujícím může být svým způsobem i pořad “Tančící skály”, který připravuješ pro ČT. Jak to vypadá s natáčením tohoto pořadu?

Pro někoho může být šokující, když v pořadu vystoupí M. O. Vácha, který je kněz a biolog, a mluví o evoluci. Kněz, a mluví o evoluci. A přitom je to samozřejmé. Naprostá většina kněží nemá problém s evolucí. Nejsme hlupáci. Evoluce je naprosto zjevná, evoluce existuje. Kdybych evoluci popíral, tak popírám veškerou vědu. M. O. Vácha říká, že představa, že Bůh po šesti dnech ukončil stvoření a člověku předal hotovou zoologickou zahradu, je mylná. Těch šest dní stvoření totiž neustále probíhá a evoluce je tam neustále přítomná.

Vysílání pořadu Tančící skály začne první neděli v září v 10:10.

A na závěr poslední otázku. Kam se z Boskovic v červenci stěhuješ?

Jdu do Bohdalic, kde budu administrátorem. Jde o malou farnost mezi Bučovicemi a Vyškovem. Není to Haná, ale kopcovitý terén, asi 20 minut po dálnici z Brna. V podstatě je to nastavené tak, že tam budu bývat o víkendu a přes týden se věnovat televizi, škole...

Děkuji ti za rozhovor a přeji ti, aby tě i do nové farnosti provázelo Boží požehnání. Tečka.

Ptal se Antonín Klíč

Úklid kostela před poutí

bude v Boskovicích ve dnech 13. července 2010 (od 14.00 hod.) a 14. července 2010 (od 08.00 hod.).

Velikou vzpruhou mi byla víra v Boha

Vzpomínka na P. Stanislava Schneeweise

Pokračování

Byl slunný srpnový den roku 1950. Ve 14:30 hod. zastavil u fary zelený Tudor a z jeho útrob vystoupili tři muži. Tisknou zvonek a vcházejí dovnitř. V temné komoře právě zasvěcoval pětačtyřicetiletý muž svého patnáctiletého synovce do tajů fotografie. Obrázky jeden za druhým spatřují světlo světa. Na chodbě se ozvou kroky, postupně se přibližují. Buch, buch, buch! Je tam někdo? Pojďte ven! Pětačtyřicetiletý muž nechává svou práci a odchází do vedlejší místnosti. Zaznívá směsice tlumených hlasů a všichni se vracejí. “Jeníku,” chvěje se mu hlas, “pozdravuj rodiče. Já odcházím s pány.” Tři muži, příslušníci státní bezpečnosti - STB, odešli a čtvrtý, pětačtyřicetiletý s nimi.

P. Stanislav Schneeweis, farář, děkan a arcibiskupský konzistorní rada zmizel v celách Krajské věznice v Olomouci. Ve dnech 28.-30. 4. 1952 byl souzen v Praze na Pankráci, spolu s dalšími 17 členy Katolické akce, Matice Cyrilometodějské a dalšími.

Byl obžalován, že v kostele četl pastýřské listy a exkomunikační dekret proti státní katolické akci, že byl předsedou Pastoračního referátu, který v rámci Olomoucké arcidiecéze rozesílal státem neodsouhlasené tiskoviny, že se s arcibiskupem Josefem Matochou zúčastnil kněžských schůzí, že propůjčil farní kancelář k rozmnožování pastýřských listů, atd.

Státní soud v Praze, v hlavním líčení, charakterizoval tuto činnost:

Stanislav Schneeweis a někteří další obžalovaní navzájem a ve spojení s reakční části vysoké církevní hierarchie organizací, vypracováním, rozmnožováním a rozšiřováním štvavých, protistátních pastýřských listů a jiných tiskovin, pomocí rozsáhlé kurýrní sítě, zvláště k tomu účelu vytvořené na území Moravy a k témuž účelu vybavené tajnými fondy a motorovými vozidly ve shodě se zájmy Vatikánu, jakožto cizí moci, lidově demokratickému zřízení nepřátelské, soustavně organizovali ilegální boj za obnovu poměrů odpovídajících kapitalistickému zřízení a tím se spolčili navzájem a s jinými za účelem zničení nebo rozvrácení lidově demokratického státního zřízení nebo společenského řádu republiky, které jsou zaručeny ústavou.

P. Stanislav Schneeweis a šest dalších byli obviněni, že spáchali v e l e z r a d u podle § 78, odst.1 lit. c/, odst.2 lit. a/tr.z. a odsuzují se...

Stanislav Schneeweis, na dobu 11 roků. Podle § 47 tr.z. propadá celé jmění obviněného a podle § 43 tr.z. ztrácí čestná práva občanská, přičemž doba nezpůsobilosti k jejich zpětnému nabytí se podle § 44 tr.z. stanovuje na deset let od odpykání trestu.

Z Pankráce byl P. Schneeweis převezen do Valdic a následně na Mírov. Desetiletý pobyt ve vězení zakončil ve vězeňské nemocnici v Brně-Bohunicích. Propuštěn byl na amnestii dne 10.5.1960, po nekonečných 3 569 dnech věznění.

Pokračování v příštím čísle